Krmení křečka
V dnešním článku se podíváme na křečky. V chovech se nejčastěji vyskytuje křeček zlatý, křečík džungarský nebo křečík Roborovského. My se zaměříme především na největšího zástupce jmenovaných, Mesocricetus auratus, neboli křečka zlatého, jinak též nazývaného, syrského.
Jak už jeho jméno napovídá, tento křeček pochází se Sýrie a okolních zemí západní Asie. V Sýrii byla také v roce 1930 odchycena samice se svými mláďaty, která se dá považovat za pramatku všech dnešních křečků zlatých v chovu. Její odchovy se dál z Izraele šířily do Anglie či Ameriky, kde se populace dále rozrůstala a dala tak nejspíš vzniknout dnešnímu globálnímu rozšíření.
Jejich původní biotop je suchý, skalnatý a slabě porostlý vegetací, tudíž jejich potravní nabídka byla chudá. S rozvojem zemědělství vycítili křečci příležitost a začali se stahovat k polím, kde bývá potravy dostatek. Ve volné přírodě si kopou nory, ve kterých tráví většinu času. Takových nor může mít každý křeček několik, jednu jako hlavní a další, jednodušší, jako únikové. Ve své hlavní noře mají křečci větší komůrku pro sebe a případně pro mláďata a další dvě na odkládání odpadu a na skladování potravy. Křečci jsou samotářský druh zvířete, každou noru tedy obývá pouze jeden jedinec, který si ji urputně brání před nezvanými návštěvníky. Ven vylézají ráno a v podvečer kvůli shánění potravy. Bylo vypozorováno, že křečci tráví mimo noru v průměru méně než hodinu a půl denně. Takto se ale chovají pouze volně žijící křečci, ti co žijí v zajetí, začínají se svoji aktivitou až za soumraku a pokračují v ní v průběhu noci. Jako vysvětlení tohoto jevu se nabízí, že ve volné přírodě se svou ranní a pozdně odpolední aktivitou vyhýbají nočním predátorům, jako jsou například sovy. Významný vliv na to, kdy jsou aktivní, mají také enviromentální podmínky, ve kterých křečci zlatí žijí. Ovlivňuje to například množství počasí, dostatek potravy nebo venkovní teplota, která může vyšplhat nad 40 stupňů. S teplotami mají i opačný problém. V jejich původním stanovišti mohou teploty v noře klesnout až k 5 stupňům a křečci na ně reagují snížením srdeční frekvence, tělesné teploty a celkovým zpomalením metabolismu. V tomto stavu a s dobrými zásobami potravy dokážou přečkat chladné období roku.
Díky své velikosti byli častým cílem predátorů, ale i s tím si evoluce u křečků dokázala poradit. Aby nemuseli trávit hodně času na volném prostranství, kde jsou snadnou kořistí a vystavovat se tak nebezpečí, vyvinuly se u nich lícní vaky, ve kterých přenášejí velké objemy potravy do nor a ukládají ji do skladovací místnosti, odkud si ji později berou a v klidu konzumují v bezpečí své nory. U jednoho exempláře se našlo, těžko uvěřitelných, 90 kilogramů zásob různých rostlinných materiálů. V přírodě se křečci živí především obilovinami, semínky, kořínky, výhonky, ovocem nebo také drobným hmyzem. Kompletní krmivo NUTRIN Complete Hamster se snažíme vytvářet tak, aby nejlépe odpovídalo tomu, co je křeček schopný ve volné přírodě najít, aby pokrylo jeho denní potřebu živin a aby mu chutnalo.
U křečků se vyvinula nejedna anatomická zvláštnost, počínaje už zmíněnými lícními vaky. Další zajímavostí je, jak jejich trakt nakládá s oxaláty. Ty jsou obsaženy v ovoci a zelenině a díky tomu, že v původním prostředí měli křečci k dispozici převážně opuncie a podobné plody, ve kterých je oxalátů obsaženo mnoho, musel se na to jejich trávící systém adaptovat. Oxaláty na sebe mají navázaný vápník, který je za normálních okolností pro tělo nedostupný a odchází s močí nebo se z něj mohou tvořit močové kameny. Na rozdíl od potkanů nebo myší mají křečci naštěstí ve střevech bakterie, které dokáží odštěpit vápník od šťavelanů a ten může být dále využitý v metabolismu. Dále u křečků nenajdeme klasický jednokomorový žaludek, ale žaludky dva, jako má třeba drůbež. Narozdíl od drůbeže není žaludek svalnatý, aby potravu mechanicky zpracovával, ale plní spíš funkci bachoru, který mají přežvýkavci a potravu v něm fermentují bakterie. Díky přítomným bakteriím nejsou křečci tolik závislí na kvalitě bílkovin, které přijímají s krmivem, jako ostatní hlodavci. Zdá se, že si křečci vybrali od různých druhů zvířat to nejlepší, aby se adaptovali na své ne příliš hostinné prostředí.
Autor článku: Ing. Michal Čáp
Zdroje:
COLEMAN, Kristine; SCHAPIRO, Steven J. (ed.). Behavioral biology of laboratory animals. CRC Press, 2021.
GATTERMANN, Rolf, et al. Golden hamsters are nocturnal in captivity but diurnal in nature. Biology letters, 2008, 4.3: 253-255.
GRANT, Kerrin. Rodent nutrition: digestive comparisons of 4 common rodent species. Veterinary Clinics: Exotic Animal Practice, 2014, 17.3: 471-483.
HEATLEY, J. Jill; HARRIS, M. Camille. Hamsters and gerbils. In: Manual of exotic pet practice. WB Saunders, 2009. p. 406-432.
KUBIAK, Marie. Hamsters. Handbook of Exotic Pet Medicine, 2020, 83-98.
Jak už jeho jméno napovídá, tento křeček pochází se Sýrie a okolních zemí západní Asie. V Sýrii byla také v roce 1930 odchycena samice se svými mláďaty, která se dá považovat za pramatku všech dnešních křečků zlatých v chovu. Její odchovy se dál z Izraele šířily do Anglie či Ameriky, kde se populace dále rozrůstala a dala tak nejspíš vzniknout dnešnímu globálnímu rozšíření.
Jejich původní biotop je suchý, skalnatý a slabě porostlý vegetací, tudíž jejich potravní nabídka byla chudá. S rozvojem zemědělství vycítili křečci příležitost a začali se stahovat k polím, kde bývá potravy dostatek. Ve volné přírodě si kopou nory, ve kterých tráví většinu času. Takových nor může mít každý křeček několik, jednu jako hlavní a další, jednodušší, jako únikové. Ve své hlavní noře mají křečci větší komůrku pro sebe a případně pro mláďata a další dvě na odkládání odpadu a na skladování potravy. Křečci jsou samotářský druh zvířete, každou noru tedy obývá pouze jeden jedinec, který si ji urputně brání před nezvanými návštěvníky. Ven vylézají ráno a v podvečer kvůli shánění potravy. Bylo vypozorováno, že křečci tráví mimo noru v průměru méně než hodinu a půl denně. Takto se ale chovají pouze volně žijící křečci, ti co žijí v zajetí, začínají se svoji aktivitou až za soumraku a pokračují v ní v průběhu noci. Jako vysvětlení tohoto jevu se nabízí, že ve volné přírodě se svou ranní a pozdně odpolední aktivitou vyhýbají nočním predátorům, jako jsou například sovy. Významný vliv na to, kdy jsou aktivní, mají také enviromentální podmínky, ve kterých křečci zlatí žijí. Ovlivňuje to například množství počasí, dostatek potravy nebo venkovní teplota, která může vyšplhat nad 40 stupňů. S teplotami mají i opačný problém. V jejich původním stanovišti mohou teploty v noře klesnout až k 5 stupňům a křečci na ně reagují snížením srdeční frekvence, tělesné teploty a celkovým zpomalením metabolismu. V tomto stavu a s dobrými zásobami potravy dokážou přečkat chladné období roku.
Díky své velikosti byli častým cílem predátorů, ale i s tím si evoluce u křečků dokázala poradit. Aby nemuseli trávit hodně času na volném prostranství, kde jsou snadnou kořistí a vystavovat se tak nebezpečí, vyvinuly se u nich lícní vaky, ve kterých přenášejí velké objemy potravy do nor a ukládají ji do skladovací místnosti, odkud si ji později berou a v klidu konzumují v bezpečí své nory. U jednoho exempláře se našlo, těžko uvěřitelných, 90 kilogramů zásob různých rostlinných materiálů. V přírodě se křečci živí především obilovinami, semínky, kořínky, výhonky, ovocem nebo také drobným hmyzem. Kompletní krmivo NUTRIN Complete Hamster se snažíme vytvářet tak, aby nejlépe odpovídalo tomu, co je křeček schopný ve volné přírodě najít, aby pokrylo jeho denní potřebu živin a aby mu chutnalo.
U křečků se vyvinula nejedna anatomická zvláštnost, počínaje už zmíněnými lícními vaky. Další zajímavostí je, jak jejich trakt nakládá s oxaláty. Ty jsou obsaženy v ovoci a zelenině a díky tomu, že v původním prostředí měli křečci k dispozici převážně opuncie a podobné plody, ve kterých je oxalátů obsaženo mnoho, musel se na to jejich trávící systém adaptovat. Oxaláty na sebe mají navázaný vápník, který je za normálních okolností pro tělo nedostupný a odchází s močí nebo se z něj mohou tvořit močové kameny. Na rozdíl od potkanů nebo myší mají křečci naštěstí ve střevech bakterie, které dokáží odštěpit vápník od šťavelanů a ten může být dále využitý v metabolismu. Dále u křečků nenajdeme klasický jednokomorový žaludek, ale žaludky dva, jako má třeba drůbež. Narozdíl od drůbeže není žaludek svalnatý, aby potravu mechanicky zpracovával, ale plní spíš funkci bachoru, který mají přežvýkavci a potravu v něm fermentují bakterie. Díky přítomným bakteriím nejsou křečci tolik závislí na kvalitě bílkovin, které přijímají s krmivem, jako ostatní hlodavci. Zdá se, že si křečci vybrali od různých druhů zvířat to nejlepší, aby se adaptovali na své ne příliš hostinné prostředí.
Autor článku: Ing. Michal Čáp
Zdroje:
COLEMAN, Kristine; SCHAPIRO, Steven J. (ed.). Behavioral biology of laboratory animals. CRC Press, 2021.
GATTERMANN, Rolf, et al. Golden hamsters are nocturnal in captivity but diurnal in nature. Biology letters, 2008, 4.3: 253-255.
GRANT, Kerrin. Rodent nutrition: digestive comparisons of 4 common rodent species. Veterinary Clinics: Exotic Animal Practice, 2014, 17.3: 471-483.
HEATLEY, J. Jill; HARRIS, M. Camille. Hamsters and gerbils. In: Manual of exotic pet practice. WB Saunders, 2009. p. 406-432.
KUBIAK, Marie. Hamsters. Handbook of Exotic Pet Medicine, 2020, 83-98.