Morčata ve volné přírodě
Pro nastavení co nejlepších podmínek chovu je důležité pochopit, jak zvířata žijí a fungují ve své domovině. Díky tomu se dá vytvořit optimální prostředí, ve kterém budou zvířata spokojená a bez stresu. Přirozené stanoviště a potravní nabídka, sociální organizace nebo ekologie, nejen tím se zabývá obor behaviorální biologie a tím se také budeme zabývat v tomto článku.
Divoká morčata žijí na většině území Jižní Ameriky s výjimkou amazonského deštného pralesa. Jejich domovinou jsou travnaté pláně s přechodem do skalnatých Andských biotopů, kde nejčastěji ráno a navečer spásají vegetaci. Oblast jejich rozšíření, a s ní také adaptabilita vůči prostředí, je velmi široká. Morčata lze nalézt jak u moře, tak i v oblastech s nadmořskou výškou 4000 metrů. Zde jsou velké výkyvy teplot, na které musí zvířata reagovat. Přes den dokáží snášet teploty do 22 °C a v noci vydrží i poklesy na -7 °C, což je obdivuhodné rozpětí. Morčata to stojí dost energie, a i když tyto stavy vydrží, tak příjemné jim nejsou. Ačkoliv to nejsou zvířata, která by si kopala nory, je běžné, že nory po ostatních zvířatech obývají. Mimo jiné jim mohou sloužit jako úkryt před predátory.
Morčata ve volné přírodě žijí buď v párech nebo menších skupinách, ve kterých je jeden samec a několik samic se svými mláďaty. Když mláďata odrostou, tvoří potom své vlastní rodiny. Samice rodí mláďata s vyvinutými smysly i osrstěním. Jsou schopna již třetí den po narození začít přijímat pevnou stravu a od 14 dnů po porodu by mohla být nezávislá na matčině mléku. Ovšem samice mláďata většinou neodstaví dřív než za 3–4 týdny. Takto časně samostatná mláďata jsou adaptací na časté přesuny celé skupiny za potravou.
Při chovu existuje několik potřeb, které bychom zvířatům měli naplnit, aby byl jejich život spokojený, a to zejména prostředí ve kterém budou žít. Mělo by být neměnné a především bez hlasitých zvuků, které by v morčatech vyvolávaly strach z přítomnosti predátora, a tím i stres. Je vhodné jejich klec vybavit něčím, co jim může sloužit jako nora k úkrytu, když se budou cítit ohrožená. Morčata jsou hodně sociální zvířata, takže další z potřeb je, jim zajistit možnost kontaktu s jinými morčaty, nejlépe je chovat harémovým způsobem, jak jsou zvyklá z přírody. Správná výživa je také jedním z hlavních pilířů. Krmením kompletními granulemi je postaráno o jeho nutriční potřeby, protože vezmeme morčeti možnost vybírat si chutné kousky ze směsi. Je ale dobré mu poskytnout zelené krmení, seno, nakrájenou zeleninu nebo trochu ovoce, aby se mohlo krmit co nejpřirozeněji a také mu tím dopřát enrichment. Samozřejmě, pokud to podmínky dovolují, je pro ně nejpřirozenější venkovní pastva. V neposlední řadě je zde také potřeba kontaktu člověka s morčetem v podobě tréninku. S morčaty je dobré trénovat různé úkoly, hlavolamy a podobně, abychom je zaměstnali. Morčata v přírodě tráví hodně času vytrháváním trávy ze země škubavým pohybem hlavou směrem dozadu, ale v chovu tuto možnost většinou nemají. Je tedy dobré jim vymyslet aktivity, při kterých budou moci projevit toto přirozené chování.
Díky těmto a mnoha dalším dostupným informacím je možné se v chovu co nejvíce přiblížit přirozeným podmínkám hned v několika ohledech.
Autor článku: Ing. Michal Čáp
Zdroje:
Asher, M., Lippmann, T., Epplen, J. T., Kraus, C., Trillmich, F., & Sachser, N. (2008). Large males dominate: ecology, social organization, and mating system of wild cavies, the ancestors of the guinea pig. Behavioral Ecology and Sociobiology, 62, 1509-1521.
Balsiger, A., Clauss, M., Liesegang, A., Dobenecker, B., & Hatt, J. M. (2017). Guinea pig (Cavia porcellus) drinking preferences: do nipple drinkers compensate for behaviourally deficient diets?. Journal of animal physiology and animal nutrition, 101(5), 1046-1056.
Coleman, K., & Schapiro, S. J. (Eds.). (2021). Behavioral biology of laboratory animals. CRC Press.
Quesenberry, K. E., Donnelly, T. M., & Mans, C. (2012). Biology, husbandry, and clinical techniques of guinea pigs and chinchillas. In Ferrets, rabbits, and rodents (pp. 279-294). WB Saunders.
Rood, J. P. (1972). Ecological and behavioural comparisons of three genera of Argentine cavies. Animal Behaviour Monographs.
Rood, J. P. (1969). Observations on the ecology and behavior of Microcavia, Galea and Cavia. Acta Zoologica Lilloana, 24, 111-115.
Divoká morčata žijí na většině území Jižní Ameriky s výjimkou amazonského deštného pralesa. Jejich domovinou jsou travnaté pláně s přechodem do skalnatých Andských biotopů, kde nejčastěji ráno a navečer spásají vegetaci. Oblast jejich rozšíření, a s ní také adaptabilita vůči prostředí, je velmi široká. Morčata lze nalézt jak u moře, tak i v oblastech s nadmořskou výškou 4000 metrů. Zde jsou velké výkyvy teplot, na které musí zvířata reagovat. Přes den dokáží snášet teploty do 22 °C a v noci vydrží i poklesy na -7 °C, což je obdivuhodné rozpětí. Morčata to stojí dost energie, a i když tyto stavy vydrží, tak příjemné jim nejsou. Ačkoliv to nejsou zvířata, která by si kopala nory, je běžné, že nory po ostatních zvířatech obývají. Mimo jiné jim mohou sloužit jako úkryt před predátory.
Morčata ve volné přírodě žijí buď v párech nebo menších skupinách, ve kterých je jeden samec a několik samic se svými mláďaty. Když mláďata odrostou, tvoří potom své vlastní rodiny. Samice rodí mláďata s vyvinutými smysly i osrstěním. Jsou schopna již třetí den po narození začít přijímat pevnou stravu a od 14 dnů po porodu by mohla být nezávislá na matčině mléku. Ovšem samice mláďata většinou neodstaví dřív než za 3–4 týdny. Takto časně samostatná mláďata jsou adaptací na časté přesuny celé skupiny za potravou.
Při chovu existuje několik potřeb, které bychom zvířatům měli naplnit, aby byl jejich život spokojený, a to zejména prostředí ve kterém budou žít. Mělo by být neměnné a především bez hlasitých zvuků, které by v morčatech vyvolávaly strach z přítomnosti predátora, a tím i stres. Je vhodné jejich klec vybavit něčím, co jim může sloužit jako nora k úkrytu, když se budou cítit ohrožená. Morčata jsou hodně sociální zvířata, takže další z potřeb je, jim zajistit možnost kontaktu s jinými morčaty, nejlépe je chovat harémovým způsobem, jak jsou zvyklá z přírody. Správná výživa je také jedním z hlavních pilířů. Krmením kompletními granulemi je postaráno o jeho nutriční potřeby, protože vezmeme morčeti možnost vybírat si chutné kousky ze směsi. Je ale dobré mu poskytnout zelené krmení, seno, nakrájenou zeleninu nebo trochu ovoce, aby se mohlo krmit co nejpřirozeněji a také mu tím dopřát enrichment. Samozřejmě, pokud to podmínky dovolují, je pro ně nejpřirozenější venkovní pastva. V neposlední řadě je zde také potřeba kontaktu člověka s morčetem v podobě tréninku. S morčaty je dobré trénovat různé úkoly, hlavolamy a podobně, abychom je zaměstnali. Morčata v přírodě tráví hodně času vytrháváním trávy ze země škubavým pohybem hlavou směrem dozadu, ale v chovu tuto možnost většinou nemají. Je tedy dobré jim vymyslet aktivity, při kterých budou moci projevit toto přirozené chování.
Díky těmto a mnoha dalším dostupným informacím je možné se v chovu co nejvíce přiblížit přirozeným podmínkám hned v několika ohledech.
Autor článku: Ing. Michal Čáp
Zdroje:
Asher, M., Lippmann, T., Epplen, J. T., Kraus, C., Trillmich, F., & Sachser, N. (2008). Large males dominate: ecology, social organization, and mating system of wild cavies, the ancestors of the guinea pig. Behavioral Ecology and Sociobiology, 62, 1509-1521.
Balsiger, A., Clauss, M., Liesegang, A., Dobenecker, B., & Hatt, J. M. (2017). Guinea pig (Cavia porcellus) drinking preferences: do nipple drinkers compensate for behaviourally deficient diets?. Journal of animal physiology and animal nutrition, 101(5), 1046-1056.
Coleman, K., & Schapiro, S. J. (Eds.). (2021). Behavioral biology of laboratory animals. CRC Press.
Quesenberry, K. E., Donnelly, T. M., & Mans, C. (2012). Biology, husbandry, and clinical techniques of guinea pigs and chinchillas. In Ferrets, rabbits, and rodents (pp. 279-294). WB Saunders.
Rood, J. P. (1972). Ecological and behavioural comparisons of three genera of Argentine cavies. Animal Behaviour Monographs.
Rood, J. P. (1969). Observations on the ecology and behavior of Microcavia, Galea and Cavia. Acta Zoologica Lilloana, 24, 111-115.